Partnerský Blogík Lara´s Shadow najdete ZDE

Stahuj XNA Lara ZDE

Srpen 2009

Midgard

27. srpna 2009 v 13:22 | Lady Croft |  .:Severská Mytologie:.
Midgard (staroseversky Miðgarðr), je je jeden z devítí světů severské mytologie. Tento svět se nachází uprostřed a proto se mu také někdy říká "středozem". Je obýván lidmi a se světem bohů, Ásgardem, je spojen mostem Bifröstem.



(Obrázek není)


Ljósálfheim

27. srpna 2009 v 13:18 | Lady Croft |  .:Severská Mytologie:.
Ljósálfheim (též Álfheim) je v severské mytologii říše světla, světlých álfů a vyšších přírodních duchů a současně úroveň ducha a intelektu. Je jedním z devíti světů Yggdrasilu, jeho protisvětem je Svartálfheim. Strážcem Ljósálfheimu je álf Delling, který společně se svou chotí Nótt, personifikací noci, dává vzniknout světlému dni.


(Obrázek není)


Jötunheim

27. srpna 2009 v 13:15 | Lady Croft |  .:Severská Mytologie:.
Jötunheim je v serverské mytologii země obývaná mrazivými (jinovatkovými) a skalními obry. Pochází odsuď také jiná hrůzná stvoření, například bohem Lokim a obryní Angrbodou zplozené děti: Fenrir (obrovský vlk), Jörmungandr (mořský had) a Hel (vládkyni podsvětí).
Jötunheim je od Ásgardu oddělen řekou Iving. Až do tohoto světa sahá také jeden ze tří kořenů Yggdrasilu, jež vede ke studni moudrosti a vědění, kterou hlídá obr Mími. Tomuto kraji vládne král obrů Thrym, kterého později zabije i s jeho obřím příbuzenstvem bůh Thór.


(Obrázek není)


Helheim

27. srpna 2009 v 13:12 | Lady Croft |  .:Severská Mytologie:.
Helheim - říše mrtvých, je jedním z devíti světů severské mytologie. Jeho vládkyní je Hel, dcera Lokiho. Jedná se o tmavé nehostinné místo, které zaujímá nejnižší stupeň v severské kosmologii.
Helheim není možné opustit, protože jej obklopuje řeka Gjöll vytékající ze studánky Hvergelmi, která se nachází u kořene Yggdrasilu (světového stromu), kde spočívá zlý drak Nidhöggem. Přes řeku vede most Gjallarbrú (doslova "most přes řeku Gjöll"). Dokonce ani bůh, jenž by jednou vstoupil do této říše, neměl by možnost odejít. Bránu do podsvětí uzavírá Thrymgjöll (též Helgrind - Pekelná mříž), neprostupná mříž, vyrobená třemi trpaslíky.
Do této říše se dostávají ti, kteří nezemřeli hrdinskou smrtí (=např. v boji), tedy ti, kteří zemřeli stářím nebo nemocí. Kdo zemřel hrdinskou smrtí, měl možnost se dostat do Valhally, poté co byl valkýrami s nornou Skuld vybrán.
Vstup do Helheimu stráží pekelný pes Garm. Celou říši pak svým zrakem pozoruje obr Hraesvelg (v překladu "pojídač či polykač mrtvol"), který má podobu orla a máváním svými křídly vytváří chladný vítr.



Ásgard

27. srpna 2009 v 13:05 | Lady Croft |  .:Severská Mytologie:.
Ásgard (Asgard, staronordicky: Ásgarðr) byl severský "ráj", domov bohů Æsir. Místo všech spravedlivých odvážných lidí, kterým je dovoleno žít po boku Ásů. Lidé, jejichž cílem byl Ásgard, vždy v životě zanechali něco pozitivního. Ásgardu vládne nejstarší Ás Ódin. Žije se svojí ženou Frigg v síni celé ze stříbra, která se jmenuje Valaskjalf. Kromě Valaskjalfu mu patří i Valhalla - velká dvorana určená pro padlé na bitevním poli. Podle legend je Ásgard s Midgardem spojen duhovým mostem, který se jmenuje Bifröst. Ten hlídá Ódinův syn, bůh Heimdall.

Dvanáct pevností v Ásgardu:

  • Bilskirnir - Thorova pevnost v Thrúdheimu
  • Ydalir - Ullova pevnost
  • Valaskjalf - Váliho pevnost s Odinovým trůnem Hlidskjalfem (ten je však přisuzován i Valhalle)
  • Sökkwabeck - pevnost Ságy
  • Gladsheim - Odinova pevnost, kde se nachází též Valhalla
  • Thrymheim - Skadiho pevnost
  • Breidablik - Baldrova pevnost
  • Himinbjörg - Heimdallova pevnost
  • Folkwang - Freyna pevnost se sálem Sessrumnir
  • Glitnir - Forsetiova pevnost
  • Nóatún - Njördova pevnost
  • Landwidi - Vídarova pevnost

Yggdrasil

25. srpna 2009 v 14:25 | Lady Croft |  .:Severská Mytologie:.
Yggdrasil

(ve staronorštině Yggdrasill) je v
severské mytologii světový strom, který prorůstá všemi devíti světy. Znázorňuje osu světa - axis mundi. Jedná se o vždyzelený jasan, jehož tři kořeny prorůstají ke třem pramenům (studním):
Pramen osudu je v Ásgardu, kde ho hlídají a neustále zalévají tři dísy Norny, které reprezentují minulost (Urd), současnost (Verdandi) a budoucnost (Skuld).
Pramen moudrosti se nachází v Jötunheimu, kde žijí obři z jinovatky. Hlídá ho rádce bohů Mími.
Pramen hlídaný zlým drakem Nidhöggem je v Niflheimu. U něho pramení všechny řeky tekoucí do moře. Nidhögg je také někdy zmiňován jako had nebo červ, který užírá kořeny.

Hola,Hola Škola Volá !

25. srpna 2009 v 14:07 | Lady Croft |  .:Ostatní:.
A je to tady,za 6 dní už zase budeme sedět ve školních lavicích vůbec na to nechci pomyslet,ale už se pomalu musím připravovat do 9.třídy nechci vidět ty stresy až budeme dělat příjímačky na střední školy,a pak to čekání jestli nás vzali nebo ne...Ale je zajímavé že Srpen vždycky uteče jak voda a Červenec se táhne! Řeknu vám že bych brala aspoň ještě jeden měsíc prázdnin!!! Ale bohužel to nejde. Jestli chcete napište mi do komentíků jak se těšíte vy...






Diplomky za ♥SB♥

23. srpna 2009 v 13:36 | Lady Croft |  .:Pro vás:.
Pro Soniu:


Pro Hayley:


Pro Lori:


Diplomek od ♥Lori♥ za SB

22. srpna 2009 v 23:44 | Lady Croft |  .:Pro mně:.
Moc děkuju Lori je opravdu pěkný!



Další dvě SB-♥Sonia♥ a ♥Hayley♥

22. srpna 2009 v 23:37 | Lady Croft |  .:Spřátelené Blogy:.
Prvním SBéčkem je Sonia,blogík má Laře Croft a různých zajímavostech!Rozhodně se tam utíkejte kouknout!!!



A druhým SBéčkem je Hayley,blog má o Laře Croft a má pěkný design! Určitě se tam jdetě podívat!!!






(Diplomky udělám)


Další SB-♥Lori♥

22. srpna 2009 v 12:02 | Lady Croft |  .:Spřátelené Blogy:.
A máme tu po dlouhé době nové SBéčko,autorkou je Lori a blogík má o naší jediný milovaný Laře Croft.Co dodat snad jen určitě se tam koukněte má nááádherný design!



(Diplomek určitě udělám)


Tvorba v XNA Lara

22. srpna 2009 v 7:36 | Lady Croft |  .:XNA Lara:.
Opravdu povedá prácička v programu XNA.



Hodiny Smri XD

22. srpna 2009 v 7:13 | Lady Croft |  .:Ostatní:.
Tak tohle mi vyšlo na stránce která nese jméno vestirna.com a je to velice zajímavé že mi to již jednou napsalo PRAVDĚPODOBNĚ JSTE UŽ ZEMŘELA-to je podvod!

Toto mi vyšlo teď:

Zemřete prevděpodobně dne 7.8.2069 ve věku 74 let.
Zbývá vám sekund:18921599760



Kalašnikov. Legenda mezi zbraněmi oslavila šedesátku!

21. srpna 2009 v 23:38 | Lady Croft |  .:Military:.
Útočná puška AK-47 přezdívaná kalašnikov oslavila v červnu 2009 už šedesát let. Za tu dobu se stala z obyčejné automatické zbraně něčím víc - legendou.



Kdo by neznal kalašnikova, ákáčko nebo kalacha? Už jen to, kolik přezdívek tato zbraň získala, je zarážející. Samopal ruského původu se objevuje v rukou armád celého světa - kalašnikovů bylo vyrobeno víc, než všech ostatních útočných pušek dohromady. Dokonce se dostal na vlajky některých afrických zemí.

Dějiny zbraně

Kalašnikov měl být odpovědí na německý Sturmgewehr 44 - první útočnou pušku na světě. Němečtí vědci na tuto zbraň aplikovali vše, co armáda požadovala. Tehdejší armády potřebovaly zbraň, která by střílela automaticky na vzdálenost kolem 300 metrů, byla lehká a přitom měla velký zásobník. Zkrátka kombinaci pušky, samopalu a lehkého kulometu. Sturmgewehr 44 byl masivněji nasazen právě v roce 1944 na východní frontě - s natolik dobrými výsledky, že Sověti museli začít hledat protizbraň.

Michajil Kalašnikov
Autor nejrozšířenější útočné pušky světa.
Foto: Oficiální zdroj


Legendární zbraň vlastně vznikla úplnou náhodou. Tankista Michail Timofejevič Kalašnikov strávil většinu roku 1941 v nemocnici, kde se zotavoval z těžkých zranění, která utrpěl v bitvě o Bryansk. Díky tomu měl dost času přemýšlet nad zbraní, která by mohla Rudé armádě zajistit převahu nad nepřáteli. Hned po návratu na frontu přišel s prototypem. Testování však zabralo příliš času na to, aby byla útočná puška nasazena už za II. světové války. V roce 1944 Kalašnikova automatická zbraň jasně vyhrála soutěž na novou útočnou pušku Rudé armády a v červnu 1949 byla nasazena do výzbroje Rudé armády. Vynálezce za zbraň dostal Stalinův řád první třídy.

Čím je kalašnikov tak výjimečný

Puška AK-47 se prosadila díky kombinaci několika faktorů. Úspěch spočívá především v jednoduché konstrukci a ovladatelnosti. Díky tomu je zbraň nesmírně odolná a spolehlivá, dá se používat takřka v jakémkoliv prostředí a také se může všemožně modifikovat. Michail Kalašnikov ho navrh tak, aby mohl fungovat i v děsiých podmínkách zákopů východní fronty. Zbraň se měla dát opravit i v tlustých palčácích, hlavním nástrojem, který se měl k opravám používat, mělo být kladivo. K úspěchu bezesporu přispěla i extrémně nízká cena zbraně. V afrických zemích se dá kalašnikov pořídit za pouhých 30 dolarů nebo čtyři krávy.

Vývoj kalacha

Základní vzor AK-47 (neboli Automat Kalašnikova 47) byl v roce 1959 zásadně modernizován. Tato nová verze se označuje jako AKM a právě tento model se dostal do výzbroje většiny světových armád. V 70. letech vznikla ještě novější verze AK-74 a vývoj pokračoval i po pádu komunistického impéria. Tehdy byly navrženy řady AK 101-105 a především AN-94 (neboli Avtomat Nikonova).

Kromě klasických ruských kalašnikovů se tato útočná puška vyráběla i ve všech zemích Varšavské smlouvy, s jedinou výjimko - Československem. V naší zemi jsme totiž přišli se zcela originální konstrukcí Samopalu vzor 58, která byla podobná kalašnikovu jen na pohled. AK-47 a jeho další modely se však staly inspirací i pro řadu dalších automatických zbraní: například finský M-62 Valmet, izraelský Galil, indický INSAS nebo čínský Norinco.

AK-47
Muzeum nabízí všechny druhy kalašnikovů, které byly vyrobené.
Foto: Oficiální zdroj


Technické parametry
AK pracuje na principu odběru plynů z vývrtu hlavně. Závěr se uzamyká rotací závorníku. Mířidla mají nastavitelné sektorové hledí a jednoduchou mušku. Přepínač způsobu střelby funguje zároveň jako pojistka. Na zbraň se dá rychle nasadit nožový bodák.

Technická data
Ráže7,62x39 milimetrů
Délka870 miilimetrů
Délka se sklopnou opěrkou645 milimetrů
Hmotnost3,8 kilogramů
Kapacita zásobníku30 nábojů
Účinný dostřel400 metrů
Režim střelbyjednotlivé výstřely/dávky

.
Rozšíření

OSN odhaduje, že na celém světě je v současné době přibližně 500 milionů střelných zbraní. Kalašnikovů a jejich derivátů je přitom přes 100 milionů! Zbraň se díky tomu dostala i do rukou teroristů, mafiánů a dalších podivných existencí. Z toho, kolik mrtvých má jeho samopal na svědomí, byl vyděšen i jeho vynálezce. V roce 2006 napsal stařičký inženýr Kalašnikov dopis OSN. V něm sice obhajoval roli AK ve státních armádách, ale litoval, že se tato útočná puška dostala do rukou teroristů a vyzval k odzbrojení.

Kalašnikov prošel za dobu své existence 55 armádami celého světa. Nejvíc ho obdivovali afričtí bojovníci za nezávislost. Díky tomu se dostal na vlajku Mozambiku, do státního znaku Burkiny Faso, Zimbabwe a Východního Timoru.

Zbraň inženýra Kalašnikova je jedinou na světě, která má vlastní muzeum. Vzniklo v roce 2004 v uralském městě Iževsk. Každoročně do něj zamíří přes 10 tisíc návštěvníků.


Mohla se 2. světová válka vyvíjet nějak jinak?

21. srpna 2009 v 23:30 | Lady Croft |  .:Historie ČSR:.
Co by, kdyby - to je otázka, na kterou se v historii odpovídá moc těžko. Klasičtí dějepisci si dokonce zakázali tuto otázku klást. Vznikl ale nový historický obor - tzv. alternativní historie.

Jedna z nejlepších knih tohoto oboru nyní vychází v České republice. Jedná se o publikaci "Luftwaffe útočí" od leteckého historika Mike Spicka. Pokud vám toto jméno připadá známé, nemýlíte se - už mu v České republice vyšla výborná práce "Spojenecká stíhací esa". Luftwaffe je však hodně odlišná.

Německo nezastavilo stavbu letadlových lodí. Neschopný maršál letectva Göring náhodou zemřel při útoku spojeneckých stíhačů. Německá generalita přesvědčila Hitlera, aby pokračoval v náletech na Anglii. A Luftwaffe se podařilo včas sestrojit použitelný strategický bombardér. Tyto body podle Spicka stačily, aby situace za 2. světové války vypadala úplně jinak.

Autor knihy popisuje změněnou situaci jako historik; ukazuje, přitom, jak drobné technické, osobní i organizační detaily měly obrovský dopad na válečné operace. A tím, co se nestalo, zdůrazňuje, čím neexistence dané věci ovlivnila válku. Dospívá k jednoznačnému výsledku: pokud by německé letectvo mělo velení, jak se patří, válka by se v mnohém vyvíjela úplně jinak - a rozhodně méně úspěšně pro Spojence.

Otázky, na které Spick hledá odpovědi, vzrušují každého, kdo o válce intenzivněji přemýšlel. V rámci strategie bleskové války ovládla Luftwaffe nebe téměř celé Evropy. Letectva protivníků byla rychle zdecimována. Ověnčeny vydobytou slávou rychlého vítězství se síly luftwaffe přeskupily v západní Evropě k závěrečnému utkání se zbývajícím protivníkem - Velkou Británií. Vysoká sebedůvěra letců se tehdy zdála být oprávněná - veškeré výhody měli na své straně. Ovšem v průběhu Bitvy o Británii utrpěla Luftwaffe v létě 1940 dramatickou porážku a v květnu 1945 muselo Německo kapitulovat před Spojenci. Třetí říše se definitivně zhroutila. Jak se to mohlo stát? Jak se mohl průběh bojů tak zásadně změnit?

Luftwaffe vítězí
Foto: Oficiální zdroj
Knihu "Luftwaffe útočí" od Mikea Spicka vydalo nakladatelství JOTA a stojí v běžném prodeji 298 korun.


Nová Rubrika

21. srpna 2009 v 23:21 | Lady Croft |  .:Novinky:.
Tak jsem se rozhodla vytvořit novou rubriku,která ponese jméno Historie ČSR jelikož se o předválečné a poválečné dějiny hodně zajímám.



Děkuji ti Pink-Sun

21. srpna 2009 v 21:53 | Lady Croft |  .:Ostatní:.
Mockrát ti děkuju za nádherný design,velice se ti povedl ani nevím jak to mám slovy popsat snad jen hodně fantazie při dalších výrobách designů.


Výročí dne: 21.Srpen 1968

21. srpna 2009 v 21:33 | Lady Croft |  .:Historie ČSR:.
V noci z 20. na 21. srpna 1968 zažila spousta českých a slovenských rodin šok: jejich země byla okupována.


Čtvrt hodiny před půlnocí 20. srpna svolal předseda vlády Oldřich Černík schůzi předsednictva komunistické strany. Šokovaným vůdcům sdělil zprávu, která by se dala shrnout do jedné věty: "Naše země je okupována."

Přitom 20. srpen vypadal jako obyčejný letní den. Bylo to úterý, počasí nevybočovalo z tehdejšího průměru a Československo si žilo jako, jak bylo zvyklé. Demokratizační proces dal spoustě lidí naději, že se poměry v zemi zlepšují, vznikala spousta zajímavých aktivit, které provětraly zatuchlý vzduch v republice.

Právě 20. srpna měl místopředseda vlády Gustáv Husák projev, ve kterém řekl: "Nevím, proč bychom se dnes měli obávat dát lidem v našem vyspělém národě a vyspělém státě daleko víc možností podílet se na správě v obcích, okresech, městech, dát jim možnost samosprávy v závodech, na dědinách, v rámci družstev anebo jiných forem, v rámci společenských organizací, politických organizací... (...) Jsou tu tendence zbrzdit tento demokratizační proces, trochu ty dveře zavřít. (...) Jsem přesvědčen, že tento nový proud, představovaný soudruhem Dubčekem, je tak silný v českém a slovenském národě, že není síly, která by ty dveře zavřela."

Dobová ilustrace

Foto: wikipedia.org


Ona síla, které měla dveře zabouchnout s razancí, kterou u nás nikdo nečekal, se však už v té době shromažďovala všude kolem našich hranic. Vojenská operace, která měla vrátit ČSSR pod absolutní kontrolu sovětského bloku, byla pojmenována Dunaj. První zprávy o hrozící invazi přišly kolem 17. hodiny z Maďarska, ale nikdo jim nevěnoval dostatečnou pozornost - nebezpečí se ze strany našich spojenců vůbec nečekalo.

V té době už o plánovaném útoku věděly i špičky komunistické tajné bezpečnosti. Ale i kdyby se informace dostala do povolaných rukou, nikdo by nevěděl, co dělat, Československo nemělo pro takovou situaci žádné plány. Dalším signálem, který mohl varovat, že se děje něco hodně divného, bylo neodůvodněné zrušení turistických zájezdů ze SSSR do ČSSR.

Byrokrati se rozhodují

Abychom se dostali ke kořenům vpádu, budeme se muset vrátit ještě o několik dní zpět. Rozhodnutí o invazi učinili kolektivně nejvyšší představitelé SSSR na zasedání politbyra a rozšířeného výboru ÚV KSSS, které se konalo v Moskvě 15. až 17. srpna 1968. Pokud budeme hledat konkrétní jména mužů, kteří za vpád nesou odpovědnost, vyniknou mezi tucty bezejmenných byrokratů jména Brežněva, maršála Andreje Grečka, šéfa KGB Jurije Andropova a ministra zahraničí Andreje Gromyka. Podle neúplných informací, které jsou o jednání dostupné, se zdá, že největší tlak na invazi vyvíjela armáda, Brežněv i ministerstvo zahraničí byly zpočátku spíš nerozhodné. K činu je přiměly až úvahy o rizicích československé reformy pro bezpečnost samotného SSSR. Náš prostor byl totiž pro Sověty klíčový jak pro obranu, tak i jako nástupní prostor pro případnou invazi na Západ.

Leonin Brežněv

Foto: wikipedia.org


Když bylo 17. srpna učiněno klíčové rozhodnutí potlačit "Pražské jaro" silou, začala se připravovat obrovská síla armád "spřátelených zemí". Moskva chtěla vytvořit zdání naprosté jednoty v rámci východního bloku, takže oslovila všechny členy Varšavské smlouvy. S výjimkou Albánie a Rumunska všichni souhlasili, Německá demokratická republika však nakonec vojáky s výjimkou několika desítek specialistů nevyslala.


Pokojný úterní večer se zpočátku nedělo nic výjimečného. V televizi běžela od 20:00 lyrická komedie režiséra V. Kršky "Řeka čaruje", pak se lidé odebrali spát. První okupační vojáci vstoupili na půdu Československa 20. srpna kolem desáté hodiny večerní. Seděli na palubě civilního letounu Antonov 24, který přistál na Ruzyni. Z něj pak koordinovali přistání dalších jednotek, které už byly rozmístěné podél hranice. Na 200 tisíc vojáků ze Sovětského svazu, Bulharska, Maďarska, Polska a NDR překročilo hranici kolem jedenácté večer, dalších 300 tisíc je mělo následovat v dalších dnech a hodinách. O půl hodiny později informoval sovětský velvyslanec o invazi československého prezidenta. V tu dobu však už cizí vojáky viděli na ulicích běžní občané.


Invaze přátel

Plán invaze byl dokonale promyšlen, spojenci přesně znali vojensky i správně důležitá místa naší země, měli k dispozici informace o umístění našich jednotek. První útočná vlna obsadila letiště, na nichž okamžitě začala přistávat letadla s posilami. Na silnice vjely tisíce invazních vozidel. Protože naše armáda měla ve výzbroji stejnou techniku jako zbytek vojsk Varšavské smlouvy, byly automobily útočníků pomalovány bílými invazními pruhy. Měly je odlišit od znepřátelených jednotek.

Hned po letištích přišli na řadu nejdůležitější Čechoslováci. Zatýkání proběhlo bleskově: sovětští vojáci se zmocnili přímo v sídle vlády nejdůležitějších ministrů i předsedy vlády, o něco později obsadili i sídlo KSČ.

Na invazi se podílelo 6300 tanků, 2000 děl, 550 bojových a 250 dopravních letounů. Sovětský svaz nasadil divizí, Poláci vypomohli třemi, Maďarsko poslalo jednu zesílenou. Nejméně mužů dodalo Bulharsko - vyslalo pouze dva pluky, a NDR, které místo slibovaných šesti divizí poskytlo jen 200 mužů.

Česká republika proti tomu mohla nasadit jen 200 tisíc mužů, stála tedy proti téměř trojnásobné přesile. Na rozkaz ministra obrany však nekladla žádný odpor. Přesto podle ruských pramenů ztratila sovětská vojska 98 mužů. Dvě třetiny z toho zemřely při nehodách a kvůli neopatrnému zacházení se zbraní, objevily se i sebevraždy a několik vojáků bylo zastřeleno při pokusu o dezerci. Jen 12 úmrtí se připisuje českým rukám.

Pohřební deska obětem invaze

Foto: wikipedia.org


Ztráty na českém obyvatelstvu byly podobně vysoké. Ode dne vstupu vojsk na území Československa do konce října zemřelo při střetech cizích vojáků s civilisty a dopravních nehodách zaviněných okupačními vojsky 108 Čechů a Slováků. Bylo zaznamenáno několik případů, kdy okupanti stříleli po zdravotnickém personálu. Mnohokrát ruští okupanti také stříleli do zad prchajícím lidem.

Statečný rozhlas

Nejrychlejším informačním zdrojem byla v noci na 21. srpna šeptanda. Lidé probuzení hřměním leteckých motorů a neobvyklou aktivitou v okolí letišť a hranic volali svým známým, ti vše bleskově šířili dál. O půl druhé se do hry vložil Český rozhlas. Hlasatel Vladimír Fišer vyzval posluchače, aby zůstali u přijímačů a počkali, že brzy přijdou důležité informace. Ty se k lidem dostavily o půl hodiny později ve formě prohlášení provolání předsednictva ÚV KSČ. Jeho hlasité odsouzení okupace však bylo v půli přerušeno - na příkaz ředitele Ústřední správy spojů Karla Hoffmana byly vypnuty vysílače.

To ale nebyl konec vysílání. Po čtvrté hodině ráno se ho podařilo obnovit a rozhlas dál informoval o obsazování naší vlasti. Okupanti se pokusili vlastním vysíláním na stanici Vltava vzbudit atmosféru, že Češi a Slováci invazi podporují. Marně, řeči v lámané češtině důvěru národa nevzbudily. Okupanti pochopili, že jim nezbude nic jiného, než přímý útok na budovu rozhlasu. První pokus se příliš nepovedl: palba z kulometů sice zasáhla okna budovy, ale sovětské transportéry si vybraly jako cíl špatnou budovu - střílely na Národní muzeum. V ranních hodinách však našly kolony tanků správný směr a po Vinohradní třídě zamířily k budově rozhlasu. Postup těžkých vozidel byl slyšet i ve vysílání a šokovaní diváci ze svých přijímačů brzo zaslechli i střelbu. Přes odpor Pražanů, kteří budovali barikády, se podařilo sovětským vojákům proniknout na dvůr rozhlasu, takže hlášení redaktorů bylo čím dál častěji přerušováno výstřely.

Před budovou rozhlasu došlo i ke zničení jednoho ruského tanku, kterému jeden Pražan prorazil nádrž a obrněný stroj pak vzplál. Ani to však nezabránilo v dobytí důležitého místa. Technici a redaktoři však pokračovali ve vysílání dál, přesunuli se na Žižkov.

21. srpen, den potupy

Pro spoustu obyvatel Československa bylo ranní probuzení jako pokračování noční můry. Důležité instituce byly obsazené, okupanti se dál zmocňovali center odporu. Vláda i Národní shromáždění postup Varšavského paktu sice odsoudily, ale nic víc dělat nemohly. O nočním obsazení naší země se brzo dozvěděl i svět. Zatímco sovětská média tvrdila, že vojska pokojně přijela podpořit nejmenované ministry před pokusem o kontrarevoluci, zbytek světa měl jasno. Tanky se objevily v centrech všech větších měst, došlo k prvním obětem na životech, a to jak na straně okupantů, tak u Čechoslováků.


A jak to bylo dál

V dalších dnech odpor oslaboval. Okupanti přiměli prezidenta Ludvíka Svobodu, starého vojáka s mnoha zkušenostmi z Ruska, aby odletěl do Moskvy a tam vyjednával o osudu národa. Mezitím se v pátek 23. srpna v Praze konala generální stávka, která měla světu ukázat, že Češi se s okupací nesmířili. Bohužel, nejvlivnější médium ve východním boku, sovětská tisková agentura Tass, o ní neinformovala a o situaci v ČSSR psala v tomto tónu: "mnozí českoslovenští občané vyslovují vojákům spojeneckých armád vděčnost za včasný příchod na pomoc v boji proti kontrarevolučním silám".

Zklamala i jednání na půdě OSN. USA a Velká Británie sice navrhly rezoluci odsuzující vpád vojsk, ale sovětský zástupce vše úspěšně vetoval. Vojska čtyř armád opustila Československa do listopadu roku 1968, jen 150 tisíc sovětských vojáků se u nás zdrželo dalších 22 let.